Obchodní akademie
Jiráskova 1615
390 02 Tábor
IČ: 60064790
Náš výlet byl korigován aplikací, kde jsme měli přehled a všechna možná spojení, ze kterých jsme si mohli vybrat přesně to, které nám vyhovovalo. Zaklikli jsme si tedy spojení, které vedlo z Tábora přímo až do Benátek na nádraží Santa Lucia. Přestup jsme měli pouze jeden, a to konkrétně v Rakousku ve městě Linz. Cesta do Linz probíhala hladce. Měli jsme ovšem jeden problém, jízdenku na noční vlak jsme měli, co nám však chybělo, byly místenky. Pán průvodčí nás ochotně přesměroval na rakouské stránky, kde byla možnost jízdenky sehnat. Každý jsme zaplatili za místenku 400,- a díky tomu mohli spokojeně nastoupit do nočního vlaku.
Cesta trvala cca 13 hodin. Do Benátek jsme dorazili krátce po 12. hodině, unavení a zlámaní, ale měli jsme radost, že jsme to zvládli relativně bez problémů. Dostat se na ubytování pro nás byl poněkud oříšek, napoprvé jsme se ztratili, avšak po krátkém bloudění a telefonátu s majitelem domu, jsme konečně dorazili na ubytování. Majitel byl velice ochotný, vše nám vysvětlil a ukázal.
Odpoledne po vybalení jsme vyrazili do města. Bylo horko a všude moc lidí, ale i přesto to stálo za to. Prošli jsme si památky, nakoupili suvenýry a vyrazili na drink.
Druhý den jsme se na lodi vydali na pláž Lido. Místo na pláži se nám nepodařilo napoprvé najít, neměli jsme ji totiž zaplacenou, a proto museli hledat tu, kde bychom mohli zůstat i bez poplatku. Když jsme místo našli, ihned jsme se běželi osvěžit do moře. Moře bylo čisté a nebylo ani studené, zkrátka tak akorát. Na pláži nám dělaly společnost rodiny z Austrálie a Německa. Po návratu zpět na ubytování jsme den zakončili vynikající zmrzlinou.
Třetí den Naty a Terka vyrazili do Verony, výlet si též užily, největší zážitek však měly z luxusního vlaku, který je na místo dopravil. Já a kluci jsme zůstali v Benátkách a odpočívali. Jelikož se jednalo o náš poslední den, večer jsme se vydali na poslední procházku večerní Itálií a večer příjemně zakončili drinkem a pizzou.
Čtvrtý den neboli den odjezdu, jsme měli za úkol opustit ubytování už v 10 hodin. Vlak nám ovšem odjížděl až v 16:57, takže jsme se sbalili, zaplatili si za uschování batohů a naposledy si prošli Benátky, opět pokoupili suvenýry a zchladili se studeným pitím. Překvapilo nás to, že Italové neznají ledovou kávu, celoročně, i v těchto neúprosných vedrech, pijí horkou kávu. Konečně nadešel čas našeho odjezdu, nastoupili jsme do vlaku a vydali se na cestu zpět do České republiky. Tentokrát jsme měli naplánovanou trasu se 3 přestupy. První byl v Linzi, poté nás autobus, který jel kvůli výlukám, dovezl do českého města Rybník a z něho už jsme jeli až do Tábora a tím náš výlet zakončili.
Adéla Benešová, 3. L