Obchodní akademie
Jiráskova 1615
390 02 Tábor
IČ: 60064790
Od výuky na místní škole po objevování malebných měst a chutí španělské gastronomie – každý den byl plný nových poznatků a inspirace. Připojte se k nám na této cestě, která nám otevřela oči a ukázala krásy nejen španělského jazyka, ale i jeho kultury a tradic.
Naše cesta začala 22.9. 2024 v 21:30 na pražském letišti Václava Havla, kdy vzlétlo naše letadlo mířící do Sevilly. Cestou nás doprovázela paní učitelka Valášková, která se týden po příjezdu do Španělska vracela zpátky do Česka. Na letišti v Seville na náš již čekaly naše španělské rodiny s otevřenou náručí. Na Sofii čekal Héctor, na Nelu Arturo a na Julii Pablo. Byl krásný pocit je opět po několika měsících odloučení vidět. Přivítali jsme se, naložili kufry a čekala nás cesta do Almendraleja.
Prvních pár dní pro nás bylo velice stresující. Nové prostředí, cizí lidé, nová škola, … Ovšem po těchto několika dnech jsme se přizpůsobily našemu novému dennímu i nočnímu režimu a vše šlo jako po másle. Dopoledne škola, odpoledne siesta a navečer procházky po městě. Největší problém nám dělalo si zvyknout obědvat po 15. hodině a večeřet ve 22 hodin, ale časem jsme si na vše zvykly.
Rodiny nás přivítaly nejlépe jak jen mohly. Díky nim jsme si v Almendraleju našly druhý domov. Ve všem nám vyšly vstříc a ve všem nám pomohly, když bylo třeba.
Nový víkend, nové nápady na výlety. Ať už to byla pláž, túra do hor, prohlídka měst nebo cestování za památkami, vždy to byl nezapomenutelný zážitek. Například pláž u města Isla Cristina u hranic s Portugalskem, nedaleké město Mérida nebo zámek Castillo de Monfragüe v Národním parku Monfragüe.
Přizpůsobení jídelníčku z české kuchyně španělským specialitám pro nás nebyl problém. Samozřejmě nesmělo chybět chorizo, croquetas, tortilla de patata nebo vynikající mořské plody, jako například chobotnice, mušle či krevety. Někdy jsme si zašly do restaurace i na celosvětová jídla, jako třeba hamburger, hranolky se sýrem nebo na kebab po cestě domů z hlavní ulice.
Školství ani jednu z nás nijak neohromilo. Hodiny dlouhé 55 minut bez přestávek byly ovšem překvapení. O hodinách jsme si většinou jen dělaly poznámky z předmětů, které nám zasílali spolužáci, abychom nezůstaly pozadu. Poslední týden se ale španělští učitelé rozhodli nás klasifikovat, takže jsme se nezastavily. Eseje a pracovní listy z dějepisu a filozofie nás ovšem nezastrašily a vše jsme hravě zvádly.
Byl to krásný měsíc plný zážitků, pohody, radosti ale i zmatku a starostí. Kdyby byla možnost se do Almendraleja vrátit, neváhaly bychom se sem vrátit. Našly jsme si tu druhou rodinu, stejně jako kluci u nás. Jsme rády za tuto zkušenost a určitě se do Almendraleja ještě někdy společně vrátíme.
Nela Junková, 2.L