Studenti z německého Landshutu

„Tak co jste nervózní?“ Pokládám otázku jen tak do pléna. „Já tedy dost, už aby tady byli.“ A kdo vlastně? No přece němečtí studenti z bavorského města Landshut. Je pondělí 16:45 středoevropského času a my, patnáct studentů z táborské obchodní akademie, zapojeni už do druhého ročníků výměnného pobytu, čekáme na příjezd našich kamarádů. Pomyslnou chvilku před příjezdem vlaku využiji v našem článku na zmínění a poděkování dvěma němčinářkám z naší školy, které letošní i minulou výměnu zorganizovaly. Paní učitelky Marcela Bednářová a Zuzana Veselá samy bez jakékoliv pobídky evropským projektem nebo dotací oslovily německou hospodářskou školu z historického města Landshut.

Vlak už přijíždí a tak zpět k průběhu celého týdne. Po takovém tom nesmělém přivítání si všichni odvážíme své německé přátele domů, kde přichází první seznamování v rodinách. Hned druhý den „jedeme“ už podle perfektně připraveného harmonogramu. Celé dopoledne jsme tedy ve škole. Kvůli nám přijíždí i plzeňská organizace Tandem. Díky jejich dvojjazyčnému seznamovacímu programu se všichni pěkně poznáváme a odpoledne trávíme na prohlídce Housova mlýna, která obsahuje například i zkoušení si těžkého brnění nebo házení sekerou. Večer opět trávíme každý „po své ose“. Středa patří výletu do Prahy. Role průvodkyně se v našem hlavním městě zkušeně ujímá paní učitelka Veselá, a abychom jí v tom nenechali samotnou, tak si každý připravujeme krátké povídání o zajímavostech Prahy, samozřejmě v němčině. Po náročném výletě se zaručeně celá naše česko-německá skupina těší na čtvrteční den strávený ve škole.

Stejně tak jako v předešlých dnech i v pátek nás čeká bohatý program. V 8:00 vyrážíme směr České Budějovice. Při odjezdu samozřejmě musí zaznít i slovo „ABFAHRT“, ke kterému se pojí mnoho žertovných situací tohoto týdne a stává se tak nedílnou součástí našich výletů… V ČB máme v plánu návštěvu budějovického Budvaru zpříjemněnou degustací skvělého nepasterizovaného ležáku.

Po návratu do Tábora nás bohužel čeká už jen poslední večer s našimi přáteli. Společně se vydáváme na malou rozlučku do oblíbeného táborského klubu Kotnov a tím zakončíme celý týden, tak říkajíc „po svém“. Sama za sebe mohu říci, že jsme si jej opravdu náležitě užili.

Bohužel nic netrvá věčně a tak sobotním ránem končí velmi zajímavý a úžasný týden se skvělými lidmi.

Všichni se opět setkáváme na vlakovém nádraží, respektive už tam naše německé přátelé pouze doprovázíme. Netrvá dlouho a my, někteří i se slzami v očích, máváme jen neustále se oddalujícímu vlaku se slovy: „Wir sehen uns im Oktober“…

Inu alespoň se nyní máme na co těšit.

Petr Šimánek, Štěpánka Bažantová