Bolungarvík (Island)

Polární záře Islandu očima studentů OA a VOŠE Tábor

Už se vám poštěstilo při cestě do školy nad sebou zahlédnout polární záři? Koupat se v Modré laguně nebo vidět zamrzlý vodopád Gulfoss? Nám ANO!

Studentům třetího ročníku Obchodní akademie v Táboře se podařilo zhlédnout všechny krásy, které Island nabízí a prožít mnoho nepřekonatelných zážitků a situací prostřednictvím projektu Comenius. Do projektu jsme se zapojili společně se studenty z Lucemburska, Španělska, Dánska, Německa a Islandu. Naše první společné setkání se uskutečnilo na Islandu a pro nás  znamenalo největší dosavadní zkušenost se zahraniční spoluprácí.

V pátek 9. listopadu 2012 odlétáme z letiště Václava Havla do Helsinek, zde čekáme osm hodin na další let do Osla. Ráno vidíme z okna letadla nádherný východ slunce. Po příletu jeden člen naší výpravy neprochází bezpečnostním rámem a musí se podrobit opravdu důkladné osobní prohlídce. Po dalším čekání na norském letišti už odlétáme bez dalších komplikací na Island.

Po příletu do země ihned pociťujeme tamější počasí a ovzduší na vlastní kůži. Tak studený vítr jsme snad ještě nezažili! Cestou do našeho penzionu se dozvídáme mnohé o krásách Islandu, ale také o ekonomice, ve které hrají prim ryby, hliník a turistika. Podnikáme výlet na Golden Circle, kde vidíme neponičenou přírodu a krásná přírodní panoramata. Často je obdivují i Islanďané ze svých četných chat a chatiček poblíž Reykjavíku. Navštěvujeme nejznámější vodopády Gulfoss a samozřejmě také gejzíry, které nás překvapují svou častou aktivitou a horkou vodou. Po cestě nám průvodkyně vypráví nejznámější islandský vtip: „Co byste udělali, kdybyste se ztratili v islandském lese? Nedělejte nic, stačí si stoupnout.“ Vracíme se na další noc do Reykjavíku a procházíme se městem. Nakonec si unaveni objednáváme taxi, aby nás odvezlo domů. Starší taxikář ale nerozumí anglicky ani německy,  a tak se s ním při placení nemůžeme dohodnout. Celý problém nakonec řeší až majitel našeho penzionu. Ráno chceme vyrazit na sever do rybářské vesničky Bolungarvíku, kde je naše partnerská škola. Počasí nám ale nepřeje, takže nakonec odjíždíme až po druhé hodině odpoledne s šestihodinovým zpožděním, poté co se utiší vítr u hor severně od hlavního města. Ve večerních hodinách, po 500 kilometrech a překonání zasněžených hor, dorážíme do Bolungarvíku, kde už na nás čekají hostitelské rodiny.

Po příjezdu „domů“ se nejdříve seznamujeme a rozdáváme dárky typické pro jižní Čechy. Překvapuje nás ochota a vstřícnost tamějších obyvatel. Celá tato vesnička s devíti sty obyvateli na nás působí jako jedna velká rodina, kde si všichni snaží vyjít vstříc a navzájem si pomoci, i proto se celý projekt nese ve velice přátelské a uvolněné atmosféře. Dveře ode všech domů zůstávají stále otevřené a nezamykají se. První den cestou do školy zažíváme něco neuvěřitelného, vidíme polární záři, která vypadá jako rychle se měnící zelený světelný pás.

Za chvíli už začínáme s naším projektem, který se skládá z dopoledních prezentací, ve kterých s mikrofonem v ruce a nervozitou v hlase, povídáme o místech, kde žijeme, o vzdělávacím systému v jednotlivých zemích a účastníme se krátkých přednášek o podnikání. Mezinárodní podnikání je téma projektu, který nás všechny dává dohromady. A co nás ještě spojuje? Společné slaňování, diskotéka, vzájemné návštěvy a především vydařený večer v komunitním centru, kde se bavíme všichni společně: rodiče, učitelé a studenti, jíme typická islandská jídla, která rodiny přinesly a tančíme.

Dojem ze zhlédnutí polární záře, společné večeře a nekonečného přísunu příjemných zážitků nám už jen mírně kazí předčasný odjezd, zaviněný hlášenou nepřízní počasí. Podle předpovědi bude silný vítr se sněhem a letiště v sousedním městě bude v pátek uzavřené. Setkání končí, my jsme jím byli opravdu nadšeni, zůstaneme ve stálém kontaktu a už se těšíme na další setkání, které bude v Hamburku.

Je večer 17. listopadu 2012  a my přistáváme v Praze.

Tomáš Vančata, Matyáš Petrášek a Tomáš Čulík, studenti Obchodní akademie a VOŠE Tábor